Když kyjevský přítel v listopadu 2013 zavolal izraelsko-americkému filmaři Evgeniji Afinejevskému a přesvědčil jej, aby všeho nechal, zabalil si kamery a dorazil Ukrajinu, protože se tam „něco děje“, neměl tušení, do čeho se to vlastně dostal, natož o tom, že jeho krok povede k nominaci na Oscara.

„Jednou za čas se musíte zbláznit, a já myslím, že tvůrci filmů jsou blázni,“ řekl Rádiu Svobodná Evropa (RFE/RL) krátce předtím, než byl 13. ledna film Winter On Fire (Ohnivá zima – neoficiální český překlad) zařazen do užšího výběru Cen akademie za nejlepší dokument. „Původně jsem přijel na dva týdny, plánovali jsme, že tam nezůstaneme déle. Ale po osmi, devíti dnech se vše změnilo.“

Desetitisíce Ukrajinců, které rozhněvalo náhlé odmítnutí užších vazeb na Evropskou unii ve prospěch Ruska prezidentem Viktorem Janukovyčem, se shromáždily na kyjevském náměstí, na němž před devíti lety proběhla oranžová revoluce, aby vyjádřily své zklamání.

To, co začalo jako pokojné hnutí, se rychle vymklo kontrole, protože úřady ve snaze potlačit nepokoje, postupovaly velmi brutálně, načež protivládní aktivisté na oplátku napadali policejní kordony a obsazovali vládní budovy. Asi o tři měsíce později uprchl Janukovyč do ruského exilu a spousta demonstrantů zahynula během zásahů policie.

Winter On Fire: Ukraine’s Fight for Freedom – Trailer – A Netflix Documentary [HD]

A Afinejevskij byl na místě, všechno natočil a zachytil příběhy lidí ze všech společenských vrstev, kteří vyšli do ulic, aby napomohli vymanění Ukrajiny z ruského vlivu.

Poutavý příběh odhaluje divákovi nadšené aktivisty, choulící se vojáky, zoufalé zdravotníky, místní popové hvězdy a dokonce i mladého romského chlapce, jak všichni tráví několik měsíců v otřesném počasí, čelí policejním kulkám a obuškům a bojují za radikální reformy a větší orientaci země na západ.

Události se začaly rychle vyvíjet a Afinejevskij, který přijel na Ukrajinu pouze s dvěma kamerami, si brzy uvědomil, že bude muset povolat posily.

„Uvědomili jsme si, že se tady odehrává historie a postupně jsme zaangažovali více a více filmařů… hnutí rostlo, takže jsme potřebovali mít všude více a více oči.“

Nakonec měl Afinejevskij k dispozici 28 kameramanů, kteří riskovali život a zdraví, aby do nejmenších podrobností zaznamenali tyto bouřlivé dny od listopadu 2013 do února 2014, kdy byl svržen režim Janukovyče. Shromáždili neuvěřitelných 15 terabajtů záběrů, které pak doplnili o materiály z tiskových agentur a médií včetně RFE/RL. Střih těchto materiálů byl trýznivý proces a Afinejevskij a jeho tým horečně pracovali „dnem i nocí“, aby dali filmu finální podobu.

Po pěti dlouhých měsících nakonec vypilovali svůj příběh do přesvědčivého a vizuálně velkolepého vyprávění, které od října, kdy byl film uveden, fascinuje diváky.

Ve filmu je zachycen také český europoslanec Jaromír Štětina, který byl při své návštěvě Kyjeva v únoru 2014 svědkem největších masakrů. (na snímku vzadu s tabletem v ruce).

Zásadní význam pro zpracování filmu mělo rozhodnutí Afinejevského zaměřit se pouze na lidi na kyjevském náměstí Nezávislosti a vyprávět jejich příběhy bez toho, že by diváky přetěžoval tím, že by do filmu zařadil příliš mnoho informací o pozadí problému. Režisér nechtěl „odvést diváky z Majdanu“, a proto se vyvaroval podrobného vysvětlování korupce a politického napětí, které především přivedlo lidi do ulic.

„Snažil jsem se najít zajímavé lidské příběhy, které by se mohly vztahovat k mnoha lidem na celém světě,“ říká Afinejevskij, když vysvětluje, jak dal dohromady nesourodou sbírku jednotlivců, kteří na kameru líčí, proč se rozhodli sjednotit se ve svém boji za lepší Ukrajinu, strávili měsíce v zimním počasí a čelili policejním jednotkám.

Zdaleka nejvíce fascinujícím dotazovaným je Roma Saveliev, 12letý chlapec problematického původu, který odejde z domova, aby se připojil k Majdanu a dospívá mezi barikádami podobně jako Gavroche v Bídnících od Victora Huga. Rozhovor s ním a jeho upřímný pohled si získávají velký úspěch u zahraničních diváků, i když netěší každého. Afinejevskij, který se narodil v SSSR, říká, že na jeho facebookovou stránku napsalo ošklivé komentáře mnoho Rusů, ale nic si z toho nedělá. „V tomto světě máte vždy někoho, kdo vás nenávidí,“ říká.

Bez ohledu na nominaci na Oscara vytýkají někteří kritici filmu jeho „jednostranné“zaměření, opomíjející opačné názory, jako například od Ukrajinců na východě země, kteří se snaží o odtržení od Ukrajiny a o bližší vztahy s Ruskem. Afinejevskij se však těmto výtkám příliš nevěnuje s tím, že je v první řadě filmař, a ne novinář. Odmítá také tvrzení, že příliš zjednodušil děj filmu a přehlížel některé nechutnosti, doprovázející majdan, jako například zapojení nacionalistického hnutí Pravý sektor, který byl obviněn z fašistických sklonů. (Afinejevskij poukazuje na to, že odznaky krajně pravicové skupiny jsou jasně vidět na oblečení jednoho z dotazovaných.)

V každém případě, tvrdí Afinejevskij, nemění přítomnost pravého sektoru na Majdanu nic na skutečnosti, že se tomuto opravdu lidovému hnutí podařilo svrhnout zkorumpovaný režim a uskutečnit na Ukrajině změny.

„Víte co?“ Pravý sektor ve skutečnosti bojoval za všechno to, za co bojovali všichni ostatní. Byli součást těchto lidí,“ říká. „Koneckonců to byli lidé, kteří vyšli do ulic, postavili se za to, v co věří, a něčeho dosáhli.“

Ukrajina se po Majdanu stala součástí konfliktu s Moskvou, která anektovala Krym, a čelí Ruskem podporovaným separatistům v Doněcku a Luhansku na východě země.  Výsledkem je ekonomika země v troskách a řada dalších problémů a překážek. Ale Winter on Fire slouží jako dobře načasované a často bolestné a dojímavé připomenutí vášně, která vedla mnoho Ukrajinců k tomu, aby ve víře v lepší budoucnost vyšli do ulic Kyjeva.

Článek ze zahraničí – autor: Coilin O’Connor

překlad: Robert Nerpas

zdroj: Rádio Svobodná Evropa