Dvojité ukrajinské Vánoce


4

Letos poprvé byly v ukrajinském státě právně srovnány oba tradiční termíny slavení Vánoc.

 Na stejnou úroveň byl postaven termín slavení Kristova narození podle gregoriánského kalendáře (25. 12.) i o třináct dní později podle staršího kalendáře juliánského. Přitom někdejší sovětský kalendář vánoce vůbec nebral na vědomí.

O rozdílné praxi slavení velikonoc západní a východní částí křesťanského světa jsme tu už psali, velikonoční odlišnosti však mají střídavý charakter. Termín velikonoc připadá podle astronomických zákonitostí každý rok na jeden z 35 březnových nebo dubnových termínů. Neprojevuje se při jeho stanovení klasické a soustavné „opoždění“ východního termínu svátků o třináct (a někdy v roce 2100 už o čtrnáct) dní, jako právě v případě vánoc.

vanoce-ikonaBožíNarození
V Ukrajině se do loňska slavily vánoce převážně 7. ledna (Štědrý večer o den dříve), římští katolíci a protestanti však neměli v tento den volno od práce. Přitom počet jejich náboženských obcí činí asi 11 000, což je téměř třetina všech náboženských obcí Ukrajiny. V roce 2017 se situace se slavením vánoc v Ukrajině radikálně změnila. Nyní je i 25. prosinec dnem pracovního klidu. Příslušný zákon schválil ukrajinský parlament v polovině listopadu a brzy nato ho podepsal prezident Porošenko. Je zajímavé, že v autoritářské Bělarusi byl systém dvou vánočních svátků a volných dnů (25. 12. a 7. 1.) zaveden už v roce 1998.

Ukrajinský prezident obyvatelům země k prvnímu vánočnímu termínu popřál stejně jako premiér Hrojsman, tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany Turčynov nebo kyjevský primátor Klyčko. Prezident vydal dokonce dvě verze přání. Delší poselství adresoval všem Ukrajincům bez rozdílu. Konstatoval v něm, že slavení podle gregoriánského kalendáře se odehrává v souladu s praxí většiny křesťanského světa a zároveň spolu s Evropou.

Zároveň Porošenko napsal: „V žádném případě tím neomezujeme starou dobrou tradici slavení vánoc dne 7. ledna, vážíme si jí a ctíme ji. Volit konkrétní kalendář je osobním právem každého z nás a úkolem státu je garantovat takové právo a umožnit tuto volbu. Osobně jsem se rozhodl slavit tento svátek dvakrát (tedy v oba termíny – pozn. /boz/).“

Ukrajinský prezident dostál poté svým slovům a na soukromé úrovni oslavil první termín vánoc s třemi blízkými spolupracovníky ve své venkovské rezidenci ve vsi Huta v Karpatech. Vraťme se však k jeho poselství obyvatelům Ukrajiny, které obsahuje i následující zajímavou formulaci: „Ukrajina je unikátní ve své náboženské toleranci a v úctě k náboženským citům. My – to znamená pravoslavní, řecko-katolíci a římští katolíci. My – to znamená širokou barevnou paletu protestantských církví. My – to znamená: muslimové a židé. My všichni dohromady jsme Ukrajinci“.

V dalším textu poslání je v překvapivém rozsahu vzpomenuto pětistého výročí počátku církevní reformace, významu tohoto fenoménu i současných protestantských církví. Hned nato prezident s evidentně aktualizační tendencí připomenul odkaz ukrajinského disidenta, politického vězně a posléze i politika Vjačeslava Čornovola a jeho volání po jednotě Ukrajinců. Jedním z důvodů byly jistě protestní akce, organizované gruzínským exprezidentem Saakašvilim v posledních dvou měsících v Kyjevě.

Neméně zajímavě působí kratší poslání křesťanům Ukrajiny, kteří slaví Narození Krista 25. prosince. Hned za poznámkou o naději, symbolizované betlémskou hvězdou, čteme tyto aktuální řádky: „Dnes náš národ prokazuje před celým světem obdivuhodnou sílu vůle. Odráží náležitým způsobem nepřítele, který usiluje o zničení celistvosti a nezávislosti Ukrajiny, a buduje společným úsilím o evropský stát“.

Je pochopitelné, že možnost rozhodnout se, zda slavit vánoce v jeden nebo druhý termín, vyvolala nechuť Ukrajinské pravoslavné církve moskevského patriarchátu. Ta vidí v podobném rozhodnutí parlamentu „protilidovost“ a cestu k rozdělení Ukrajinců: jediný správný termín je samozřejmě 7. leden. Z tohoto stanoviska trčí jako čertovy rohy zcela pochopitelná nechuť „duchovních nadřízených“ z Moskvy k podobnému poevropštění.
Podstatná část pravoslavných se už dříve přiklonila k prosincovému termínu svátku narození Páně. Učinila tak většina pravoslavných Řeků (včetně věřících důležitého konstantinopolského patriarchátu), ale i Bulhaři, Rumuni a Albánci. Oproti tomu lednového data se drží kromě ruských pravoslavných jejich srbští, černohorští a gruzínští souvěrci. Donedávna tak činili také ukrajinští pravoslavní a řečtí katolíci.

Ukrajinská pravoslavná církev kyjevského patriarchátu dala letos svým věřícím možnost rozhodnout se, kdy chtějí svátek slavit. Řecko-katolická církev ohlásila, že je třeba pracovat na tom, aby všichni křesťané slavili vánoce společně, zatím ale nadále upřednostňuje termín 7. ledna, „dokud nebude patrné, že otázka změny kalendáře v této otázce lidi mezi sebou nedělí, ale naopak je sjednocuje“. Je třeba doufat, že Ukrajinci se dokážou mezi sebou o této problematice po určité době dohodnout, určitě to však bude trvat delší dobu. Mladší generace přijme tuto změnu snáze než starší. Jistě bude proto slavení vánoc v obou termínech přetrvávat.

Jak je tedy patrné, řešení termínu slavení vánoc se může pro někoho stát velmi snadno dodatečným politickým problémem. Nejde však jen o náboženství či politiku nebo geopolitiku. Ač chceme či ne, jde také o vliv masové obchodní a spotřební kultury. Vánoce se stávají pro část lidí jakýmsi mezinárodním obchodním svátkem, asi jako den svatého Valentina.

(boz)

Autor Bohdan Zilynskyj My a Ukrajina