Статті

Na okupovaném Krymu jsou hrubě porušována lidská práva – výsledky monitorování

By Грудень 11, 2016 No Comments

na-okupovan-m-krymu-jsou-hrub-poru-ov-na-lidsk-pr-va-v-sledky-monitorov-n

Dne 10. prosince 1948 schválilo Valné shromáždění OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv. Den 10. prosince se odtehdy připomíná jako mezinárodní den lidských práv. V předvečer tohoto dne si komunita InformNapalm dala za úkol připomenout mnohočetná porušování lidských práv na okupovaném Krymu a zveřejnit výsledky monitorování, které zpracovali naši kolegové z občanského sdružení Europrostor.

V románu Vasilije Aksjonova „Ostrov Krym“ napsaném již v roce 1979 se děj odehrává v paralelní realitě: zde je Krym ostrovem, kde se po porážce na kontinentu dokázali opevnit bělogvardějci. Později zde za pomoci zvenčí vytvořili sice malý, ale prosperující stát. Tento stát existoval do chvíle, kdy se na ostrově vylodila sovětská armáda. Pozvala ji krymská vláda, kam dokázali proniknout idealističtí romantici ze „Svazu pro společný osud“. Nakonec ve finále románu si jeho hlavní hrdina, prosovětský politik, uvědomil, že se dopustil fatální chyby.

Stejně jako mnoho velkých spisovatelů měl Aksjonov prorocký dar. Z Krymu se přece jen stal ostrov, kam vpadla „sovětská armáda“ a nastolila tu zvůli. Byla to vlastně právě tato invaze a následná blokáda, co udělalo z Krymu svého druhu ostrov. Ruskem okupovaný Krym se stal ostrovem totality, bezpráví a anarchie. A „místodržícím“ tohoto „ostrova“ se zlou hříčkou osudu stal jmenovec spisovatele, který Krymu předpověděl nezáviděníhodný úděl.

Občany proti své vůli

„Situace s respektováním lidských práv na Krymu se stále zhoršuje. Ukrajinští občané, především krymští Tataři a etničtí Ukrajinci trpí kvůli represivním akcím okupačních úřadů Krymu“ – k tomuto závěru dospěli experti z projektu „Ochrana lidských práv na okupovaném území Krymské autonomní republiky“, který byl uskutečněn působícím v Chersonu krymskotatarským kulturním a sportovním centrem Kureš s podporou Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva.

„Podoba represí“, uvedl vedoucí centra Ibrahim Sulejmanov, „se v čase proměňuje. Zatímco v roce 2014 se okupační úřady bez zábran uchylovaly k fyzickému násilí proti těm, kdo s nimi nesouhlasil, dnes represe získávají zastřené právní formy a roli hlavního represivního soukolí hraje stát“.

Podle Sulejmanova experti v rámci monitorováni vyzpovídali tři sta Krymanů:

„Dotazování samozřejmě probíhalo v režimu naprosté důvěrnosti. I za těchto podmínek však bylo velmi náročné najít lidi ochotné zodpovědět všechny dotazy z našeho dotazníku. Navíc od poloviny letošního roku lidé nenavazovali kontakt vůbec snadno, protože represe zesílily.

Byli dotázáni obyvatelé měst jako je Simferopol, Bachčysaraj, Jalta, Alupka, Alušta, Sudak, Feodosija, Kerč, Džankoj, Jevpatorija, Saky nebo Sevastopol. Monitorovala se také krymská média a sociální sítě.

Ibrahim Sulejmanov vypráví: „Okupační úřady prostřednictvím kontrolovaných médií prohlašují, že Krymané hromadně a s radostí přijímali ruské státní občanství. Ve skutečnosti však k tomu byli lidé prostě donuceni. Pouhých 22 % lidí, jichž se naši experti dotázali, uvedlo, že mělo možnost ruské občanství odmítnout. Po tzv. „referendu o připojení Krymu k RF“, které se konalo 11. března 2014, se lidem, kteří si chtěli ponechat ukrajinské občanství, řeklo, že musí do 18. dubna nahlásit, že se ruského občanství vzdávají, s tím, že se po uplynutí tohoto termínu všichni obyvatelé poloostrova automaticky stali státními občany RF. Bylo oznámeno zřízení 27 pracovišť federální migrační služby. Až do 10. dubna 2014, tzn. téměř po celou oznámenou lhůtu však ve skutečnosti působila pouze čtyři pracoviště: v Sevastopolu, Simferopolu, Bachčysaraji a Bilohirsku. Dnem 10. dubna se otevřela pracoviště v Sakách, Džankoji, Jaltě, Jevpatoriji a Kerči. Na všech těchto úřadech byl nával kvůli Krymanům, kteří si chtěli co nejrychleji vyřídit ruské doklady. Navíc tu neustále hlídkovali ozbrojenci z tzv. Domobrany Krymu a vyhrožovali lidem, kteří si chtěli ponechat ukrajinské občanství. V této situaci se samozřejmě nenašlo mnoho těch, kteří se odvážili zůstat státními občany Ukrajiny.

Být sám sebou… je nebezpečné

Na konferenci „Cesta k míru: lidská dimenze“, která se konala osmého prosince v Kyjevě, náměstek ministra pro dočasně okupovaná území Heorhij Tuka vyprávěl, že nedávno dostal na Facebooku soukromou zprávu od obyvatelky Krymu, která studuje na jedné škole. Dívka chtěla studovat ukrajinský jazyk tak, aby ho dokonale ovládala, neměla však k tomu žádné možnosti a požádala úředníka o pomoc.

„Z bezpečnostních důvodů nemohu prozradit podrobnosti o naší komunikaci s touto slečnou ani o tom, na čem jsme se domluvili“, řekl Tuka.

Vzpomínáte si, jak ruský prezident Vladimir Putin v březnu 2014 řekl: „Na Krymu budou tři úřední jazyky: ruština, ukrajinština a krymská tatarština?“ Z tohoto slibu se vyklubala dokonalá lež. Potvrzuje to jak příběh od Heorhije Tuky, tak výsledky monitorování stavu lidských práv na okupovaném poloostrově.

Podle Ibrahima Sulejmanova se na okupovaném Krymu hrubě porušují ujednání Evropské úmluvy o lidských právech týkající se zákazu diskriminace podle etnického či jazykového klíče.

„Na školách probíhá výuka ukrajinského a krymskotatarského jazyka převážně formou nepovinných předmětů. Tato výuka se navíc často zařazuje do rozvrhu hodin souběžně, aby školáci neměli možnost studovat oba jazyky. V Simferopolu ke konci tohoto roku měla být dostavěna škola na sídlišti Fontany, kde žijí převážně krymští Tataři. Počítalo se s tím, že tato škola bude krymskotatarská a jejím ředitelem bude krymský Tatar. V polovině září však simferopolské úřady rozhodly vše po svém: ředitelem školy jmenovali člověka, který není krymský Tatar, a samotné postavení školy plánují přehodnotit. Když se o tom dozvěděli měšťané, kteří chtěli dát své děti do této školy, uspořádali schůzi a požádali úřady, aby vrátily škole postavení menšinové krymskotatarské a podle tohoto kritéria vybraly ředitele. Stojí za zmínku, že provést podobnou schůzi je v dnešním Simferopolu hrdinský čin, protože důsledky pro její účastníky by nemusely být příznivé. Městské úřady totiž v podstatě zakázaly všechny masové akce s výjimkou těch, které samy pořádají. V Jevpatoriji ze 17 škol má postavení menšinové krymskotatarské pouze jediná. Co se týče těch ostatních, jen na škole č. 2 se provádí fakultativní výuka krymské tatarštiny. Na škole č. 16 rodiče žáků o zavedení této výuky sice žádali, ředitelka to však odmítla“.

Připomeňme, že UNESCO zařadilo krymskou tatarštinu na seznam ohrožených jazyků.

Situace, do níž se dostala na okupovaném poloostrově ukrajinská kultura, není o nic lepší. Ibrahim Sulejmanov pověděl, že vedení hlavní knihovny na poloostrově, Krymské univerzální vědecké knihovny Ivana Franka, nezařadilo do kalendáře významných dat na rok 2017 narozeniny žádné významné osobnosti ukrajinské ani krymskotatarské kultury.

Mimochodem v archivních materiálech uveřejněných na webu knihovny můžeme najít plán akcí na srpen minulého roku, na který připadalo 160. výročí narození Ivana Franka. A tento plán neříká o výročí velkého Ukrajince (27. srpna)… jediné slovo. 24. srpna však pro změnu proběhla „Hodina informací: „Zbraně pro boj zblízka (palebné)“ (v rámci projektu „Svět zbraní: dějiny, hrdinové, vývojáři“)“. Vskutku velmi vhodná akce pro ústav, jehož posláním je propagovat humanistické ideály.

Všechny ostatní akce, které v knihovně probíhají, jsou podle informací z jejího webu koncipovány striktně v duchu „rusského miru“. A jméno Ivana Franka v jejím názvu není víc než zástěrka pro vytvoření iluze svobodného rozvoje kulturní různorodosti na Krymu. Ve skutečnosti okupace poloostrova probíhá na všech úrovních včetně té humanitární.

Aksjonovovo tajné vězení a represivní psychiatrie

V rámci monitorování 85 % dotázaných uvedlo, že se necítí bezpečně. O případech pronásledování ukrajinských nebo krymskotatarských aktivistů ví 66 % dotázaných. A 52 % nevylučuje, že poloostrov opustí kvůli zhoršující se kvalitě života a navozované okupanty atmosféře strachu, kdy se nemohou cítit bezpečně.

Ibrahim Sulejmanov vypráví: „Jednadvacet Krymanů pobývá ve vězeňských zařízeních pro podezření nebo obvinění z „extremismu“. Jde tedy o politické vězně. Šest aktivistů úřady prohlásily za duševně nemocné a násilně umístily do speciálních zdravotnických ústavů. Tento znepokojivý trend pozorujeme již asi čtyři měsíce: na Krym se vrátily kágébácké praktiky s represivní psychiatrií“.

Vedoucí centra Kureš dále uvedl, že okupační úřady Krymu dosud praktikují únosy lidí:

„Dnes k tomu nedochází tak ve velkém, jak tomu bylo v roce 2014. Dalo by se říct, že okupanti přešli od kvantity ke kvalitě: unášejí lidi, kteří představují pro režim největší nebezpečí, názorové lídry. Třeba večer 24. května byl v Bachčysaraji poblíž vlastního domu unesen 31letý Ervin Ibrahimov, člen Výkonného výboru Světového kongresu krymských Tatarů, exzastupitel města Bachčysaraje a člen regionálního Medžlisu. Bezpečnostní kamera natočila, že ho unesli lidé v uniformách dopravní policie. Okupační úřady to samozřejmě popírají. My zase disponujeme informacemi, že Ibrahimov a několik dalších unesených aktivistů žijí a jsou v tajném vězení, kam dnešní tzv. „hlava Krymu“ Sergej Aksjonov odvážel společně s komplici své „klienty“ v době, kdy byl ještě vyděračem s přezdívkou Goblin. Na Krymu je tak hrubým způsobem pošlapávána Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, jejíž článek třetí říká: „Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu“.

Dále podle Ibrahima Sulejmanova okupační úřady hrubě porušují ustanovení mezinárodního práva zakazující okupantům povolávat do své armády obyvatele okupovaných území: jak víme, ruské úřady prohlásily, že krymští branci budou vykonávat základní službu na celém území RF.

Až do úplné deokupace

Celkový závěr vyvozený z výsledků šetření: „Situace s dodržováním lidských práv na Krymu se rok co rok zhoršuje“.

Byl zpracován soubor doporučení pro parlament a vládu Ukrajiny. Zejména se navrhuje vytvořit kontaktní skupinu pro deokupaci a demilitarizaci Krymu, kterou by tvořili zástupci účastnických zemí Budapešťské smlouvy, členské země EU hraničící s Ruskem a Turecko jako země, která je kvůli své zeměpisné poloze a řadě jiných faktorů zapojena do procesů spojených s Krymem.

Diplomaté ze všech těchto zemí musí prosadit, aby Rusko umožnilo na Krymu činnost stálých misí OBSE a dalších mezinárodních organizací. Dnes pracovníky mezinárodních humanitárních ani lidskoprávních organizací okupanti na poloostrov nepouštějí.

Dále se navrhuje zvýšit hospodářský nátlak na Rusko až k jeho izolaci od veškerých světových hospodářských procesů a odpojení od platebního systému SWIFT. S tím, že, jak uvádějí doporučení, se okupační a agresorská země musí cítit jako vyvrhel, dokud z okupovaných území neodejde.

 

Překlad: Svatoslav Ščyhol

InformNapalm.

Leave a Reply